Útulek pro psy → Vaše ohlasy

---

Chcete nám napsat příběh Vašeho mazlíčka, kterého jste si přivedli domů z našeho útulku?

Sepište ho a pošlete, pokud možno i s fotografií (ve formátu *.jpg) na náš e-mail: ekoweb@eko.zabreh.cz, rádi ho na této stránce uveřejníme za podmínek uvedených v souboru: Podmínky.doc

---

Pliskovy z Rudy nad Moravou

Plníme slib a posíláme pár fotek dnes už našeho psa Pegy. Vzali jsme si ho z útulku asi před měsícem (v našem útulku byl od 10. 8. do 19. 8. 2007) a udělali jsme dobře, protože Pegy je velmi milý a klidný pes, má nekonfliktní povahu, je hravý, rád si hraje s balonem (na velikosti nezáleží) a je rád v naší společnosti. Každý den nás vítá nejen tím, že kolem nás nadšeně běhá a vrtí ocasem, podává obě packy a nejraději by nás oblízal od hlavy až k patě. Je dobrý hlídač, za plotem je ostražitý a nesouhlas dává hlasitě najevo. S našimi kočkami zatím není moc kamarád, ale věříme, že se vše časem srovná.


   

Ještě jednou děkujeme a zdravíme Pliskovi + Pegy.

---

Bulteriér Muk - Bathory

Neuvěřitelné štěstí měl bulteriér Muk, který byl odebrán svému původnímu majiteli. Do našeho útulku ho dovezla dne 25. ledna 2007 Městská policie Šumperk a to ve značně zuboženém stavu (snímek vlevo). Po měsíčním zotavování u nás v útulku se na něho usmálo velké štěstí. Dne 2. března si ho odvezla nová hodná panička (snímek vpravo) až do jižních Čech, kde Muk získal nejen nový domov, ale i mnoho čtyřnohých kamarádů - bulíků. Po čtrnácti dnech se nám Mukova nová majitelka paní Martina ozvala a napsala pár řádek, které zde zveřejňujeme.

Před pár týdny jsem si od Vás přivezla bulíka Muka a slíbila jsem, že pošlu pár fotek, jak pejsek prospívá.

   

Vypadá to, že se mu u nás líbí, ostatní pejsci ho rychle přijali do své smečky, není s ním žádný problém, tedy až na ty zdravotní. Zjistili jsme, že Muk nyní Bathory, je hluchý, zřejmě ze zanedbaných zánětů uší, takže když po něm něco žádám, musím být v jeho zorném poli, čeká ho operace kožního novotvaru na zadní končetině a odstranění nánosu zubního kamene. Ale už je docela zpět ve formě, začali ho zajímat naše psí slečny, je čistotný, až na pár nehod první tři dny. Úžasně komunikuje, pokud chce ven nebo cokoli jiného, jednoduše si štěkne a doslova mi ukáže, co zrovna chce. Nechápu, jak se někdo může k  tak úžasnému tvorovi zachovat tak, jako předcházející majitelka. A obdivuji tvora, který má za sebou nehezké zacházení a útrapy, že opět najde víru v člověka.

Přeji Vám co nejméně odložených pejsků a at' ti, kteří u Vás v útulku ještě jsou, brzy najdou své páníčky.

S pozdravem Baránková Martina - chovatelská stanice z Podolského kopce (okres Jindřichův Hradec)

---

Osudy jednoho z mnoha psů, kteří prošli útulkem EKO servisu
 
Jako správce tohoto webu, uvádím zde také příběh své feny Cory, kterou jsem z našeho útulku získal v červenci roku 2004. To jsem ještě nebyl zaměstnancem EKO servisu a ani netušil, že zde v blízké budoucnosti budu pracovat.

  

Cora je čistokrevný sibiřský husky. Je roztomilé, přátelské a zároveň i ďábelské povahy, jakou má správný „haskoun“ mít. Do útulku ji dopravila městská policie 20. 7. 2004 (s ošetřovatelkou paní Janou - obrázek uprostřed) a k nám domů jsme si ji přivezli 26. 7. 2004. Měla tehdy přibližně pět měsíců. Mimochodem do EKO servisu jsem nastoupil 5. 5. 2005.

V roce 2003 nám po 16-ti letech zemřel pes a tak jsme brzy začali přemýšlet, kdo ho nahradí. Z několika navrhovaných plemen nakonec zvítězila kolie. Štěně jsme měli zamluvené od chovného páru, u známých z Olomouce, ale bohužel to nevyšlo. Ani po roce nebyly v okolí kolie k mání a tak jsme jednoho pátečního dne v červenci 2004, s dcerou, dnes studentkou veterinární fakulty v Brně, navštívily psí útulek EKO servisu v Zábřehu. Hned jak jsme tuto hasky-slečnu uviděli, vzájemně jsme se do sebe na první pohled zamilovali. Okamžitě jsme se s ošetřovatelkou domluvili, že si jí v pondělí odvezeme. Zbývalo ještě na huskyho doma připravit manželku. Usoudili jsme s dcerou, že nejlepší bude, když manželce našeho vyhlídnutého psa nejdříve ukážeme. V sobotu jsme se do útulku rozjeli znovu. A nemýlili jsme se. Hned jak manželka naši slečnu se smutným pohledem za mříží uviděla, rozbrečela se. Chvíli jsme se s ní procházeli po dvoře EKO servisu a bylo rozhodnuto.

Dnes má Cora téměř dva a půl roku. Za tu dobu jsme spolu zažili tolik, že by to vydalo snad na celou knihu. Například:

Na jednom z častých výletů k jezu a splavu u Lukavice, mě Cora začala podezřele vytrvale táhnout do křoví na břehu Moravy. Abych jí udělal radost, že  zase vyplaší zajíce, křepelku, či nějaké jiné zvíře, povolil jsem jí šňůru a šel za ní. Jaké to však bylo překvapení, když se za křovím na dece objevily dvě holé půlky v rytmickém pohybu. Obě vyděšené osoby strnule hleděly na Coru a ona škodolibě s vyplazeným jazykem na ně. Nezmohl jsem se než na: „Ty jsi ale zvědavá holka. Jdeme!“ Doufám, že se to tehdy obešlo bez následků.

  

Jindy, když mě táhla na kole po hrázi směrem k Leštině, překvapilo nás neočekávaně malé stádo srnek, které přeběhlo přes hráz asi 20 m před námi. Cora nabrala neuvěřitelnou rychlost a než jsem se stačil vzpamatovat, sjela se mnou z hráze na louku ve snaze i se mnou a kolem srnky dohonit. Sice jsme srnky nedohonili, ale já i kolo jsme to s menší újmou naštěstí přežili. Cora byla však neuvěřitelně šťastná, že se jí nedalo nic vytknout. Jednou mě také shodila do Moravy, když se rozhodla, že si uloví bobra, kterých je poslední dobou kolem řeky dost.

Velice ráda má také dovádění se svými psími kamarády, malými i velkými. Nejraději má německého ovčáka Sorbona z Hrabové, malého bišonka Sama ze Zábřeha a o vůdčí postavení doma soupeří s fenou křížence pit bulla s belgickým ovčákem Bárou, která patří také skoro do rodiny, jelikož se jedná o psa přítele mé dcery. Je to zatím jediný pes, kterého naše hasky-slečna ještě neutahala. Je skutečně zážitek tato psí dovádění pozorovat. Zvláště průlety okrasnými keři a přes rozkvetlé tulipány nebo lilie v naší zahradě. To je pak nejlepší raději s honičkou rychle přestat, protože to se začínají  nebezpečně ježit vlasy na hlavě mé manželky. To bychom to pak schytali oba. Rovněž akční scény s naší kočkou Betty jsou mnohdy k popukání. Z počátku se Cora snažila Betty ulovit, ale po trpělivém vysvětlování jsou již téměř kamarádi. Pokud ovšem Betty neprovokuje a nedělá za plotem nebo ze stromu na Coru dlouhý nos.

  
  

Další pěkný zážitek jsme s Corou měli, když jsme na hrázi k Leštině potkali podobného „nadšence“ z Bohuslavic, kterého na kole táhli dva statní malamuti. Ze setkání jsem měl zpočátku trochu obavy, protože tito malamuti - oba psi, jsou podstatně větší a starší. K mému údivu se však Cora postavila naježeně proti nim a oba psi začali před ní ustupovat. Jsou ale kamarádi. Několikrát jsme tyto psí kluky v Bohuslavicích navštívili a vždy si ve třech pořádně zařádili. Když brouzdáme kolem „Houseny“ což je malá vodní nádrž u Bohuslavic, nikdy se Cora nezapomene zasněně podívat směrem k domku, kde tito psí kluci bydlí. Zase je budeme muset brzy navštívit.

Rovněž je dojemné, jak ve vysokých skocích chytá chrousty. Když mě táhne na kole a nad námi proletí káně či poštolka, Cora se za každou cenu snaží tyto dravce předhonit. Stejně tak, když na cestě s Bohuslavic do Hrabové před námi uvidí kolaře a kolečkové bruslaře. Dokonce si troufne stíhat i motorkáře.

Jednou jsme při procházce uviděli, jak proti nám, rovněž husky, táhne bruslaře. Zastavili jsme se a dali do řeči. Já s manželkou s mladým mužem z Postřelmova a Cora s Terezkou, jak se tato psí krasavice jmenovala. Shodli jsme se, že by to mohli být sestry, protože jsou obě stejně staré a mají nápadně stejné znaky v srsti. Navíc Terezka pochází ze sousedního Dubicka a Cora byla odchycena v Zábřehu. Obě slečny se k sobě chovaly velice přátelsky a to i po několika měsících, kdy Terezka navštívila Coru u nás doma. Obě se tvářily jako pyšné princezny a připadalo nám, že se musí znát z doby, kdy byly obě ještě štěňátky. Vypadalo to, jako by si o nás povídaly, stejně jako my o nich. Něco na tom asi je, protože Cora žádnou fenu nesnese. Snad jen výše zmíněnou Báru, se kterou přijde do styku velice často. Ovšem je pravdou, že čím jsou obě starší, snáší se méně. Pokud jsou nyní spolu, musí se pečlivě hlídat, aby se do sebe nepustily. Žádná z nich nechce ustoupit a podřídit se. Navíc Cora vystupuje v tomto duelu jako velký provokatér. Nepřipouští si ani, že by s Bárou mohla pořádně narazit.

Jaké jsou lovecké úspěchy naší Cory? Jsou „omezené“ třímetrovým tažným vodítkem s amortizérem a padesátimetrovou šňůrou na volné prostranství. Ale i tak se jedná o nespočet myší a krtků (jen během krátké, půlhodinové procházky podél silnice dokáže pochytat i dvacet myší), dále mnoho ještěrek, bohužel i několik neopatrných ježků, užovek a jednu zatoulanou sousedovu slepici. Na volno by byl výčet podstatně větší. Se smůlou by se potkalo nemálo zajíců, divokých kačen, křepelek, bažantů a bůhví čeho ještě.
Z výše několika uvedených zážitků jasně vyplývá, že Coru bych za žádnou jinou holku nevyměnil.

Chcete si také pořídit sibiřského huskyho?
Budete jím nadšení. Ale měli byste předem vědět, do čeho jdete, zda jste ochotni a můžete-li mu vůbec věnovat mnoho svého času. Dále si buďte stoprocentně jisti, že podstoupíte následující zkušenosti (radosti),  sepsané a potvrzené mnoha majiteli a chovateli - včetně mě.

- Sibiřský husky je temperantní, sportovní, tažný pes, který potřebuje obrovské množství pohybu (několik kilometrů denně), pokud ho nemá a zůstane dlouhé hodiny sám, nudí se a pak "zlobí". Dokáže vymyslet neuvěřitelné věci. Jeho nadšení pro pohyb si nejlépe uvědomíte, když začnete chystat kolo, lyže či sáně a vezmete do rukou jeho tažný postroj. Jeho nedočkavost kdy už poběží nezná mezí.

- dá se sice chovat i v bytě, ale o to více s ním musí chovatel chodit ven. Jinak věřte, že by dokázal v krátké době z nudy přestěhovat celý byt. Domeček se zahradou a dostatečně vysokým (minimálně 1,80 m) a odolným plotem s pevnou základnou je však podstatně lepší. Plot je pro huskyho výzvou ke sportovní hře za překonání výškového rekordu ve skoku vysokém a dalekém. Ukázkový skok huskyho v šotu TV Nova s panem Radkem Johnem není nikterak přibarvený.

   

- Husky je od přírody svobodomyslné a kamarádské povahy vyžadující hodně Vaší pozornosti. V žádném případě není na člověku závislý. I v hlubokém sněhu si bez problémů uloví potřebné množství myší. Jeho touha po svobodě je geneticky daná, ale dokáže se jí částečně vzdát za cenu vašeho opravdového přátelství. Když ho pochopíte a budete respektovat jeho přirozenost, bude Vaším nejlepším kamarádem.

- Husky je velice nešťastný, když Vás vidí odcházet a nemůže jít s Vámi. Pokud nemůžete odejít tak, aby Vás neviděl, rozlučte se sním prohozením několika slov. Porozumí Vám, že se zase vrátíte a uklidní se.

- Husky téměř vůbec neštěká, spíše s Vámi bude mluvit svou „huhlanštinou“. Občas vyje, nejraději s Vámi, většinou však jen s dalšími haskouny.

- má vynikající a nezkrotný lovecký talent. Pokud zavětří srnčí, zajíce, kočku nebo jiné zvíře, včetně nejoblíbenějších myší, krtků a ježků, neodvolá ho ani zkušený chovatel.

- pobyt ve volné přírodě s huskym bez vodítka je velké riziko. Je to možné jen ve zcela výjimečných případech, kdy nehrozí přítomnost žádného jiného běžícího zvířete a vždy se známkou nebo čipem. Rovněž lov sousedových slepic, rozebírání králíkáren a podobné, je pro huskyho neodolatelnou zábavou a navíc očekává, že ho za každý ulovený kousek pochválíte. Pojištění odpovědnosti za škody Vašeho huskyho je skutečně na místě.

- je tvrdohlavý a někdy poslouchá ("jen když se mu chce"). Když si husky něco zamane, je v úsilí tak vytrvalý, až svého cíle, mnohdy i každou cenu, dosáhne. Když si sám najde zábavu, těžko ho budete přesvědčovat, aby toho nechal a přišel k Vám. Dokud to jde, dělá že neslyší. Na zvýšený a zlostný hlas většinou nereaguje. Na huskyho se musí klidně a mile, pokud možno stále stejným tónem hlasu. Husky Vás bude nejvíce poslouchat, když si Vás bude vážit a bude mu s vámi dobře. Jakoukoli činnost bere jako hru nebo zábavu a je velice rád odměňován. Za pamlsek nebo novou hračku Vám ale udělá všechno.

  

- Husky Vás nebere jako „pána“ a člověka. Jste pro něj kamarádem, partnerem, spoluhráčem a hlavně členem smečky. O vůdčí místo v ní s Vámi bude dlouho soupeřit. Pokud v tomto soupeření budete nadmíru uplatňovat člověčí způsoby, tak Vás husky respektovat jako vůdce smečky nikdy nebude. Bude Vás ignorovat, utíkat Vám a s největší pravděpodobností se zpátky domů nevrátí. Bude hledat lepšího kamaráda. Husky totiž není nikým a ničím vázán tam, kde se mu nelíbí. Dovede být také velmi urážlivý.

- je velmi inteligentní a někdy se až nestačíte divit, jak to či ono dokázal. Je to také pěkný herec. Když něco provede a chcete mu vyčinit, tak buď dělá, že se ho to vůbec netýká nebo když vidí, že už by za to mohl dostat, začne výt a krčit se ještě dřív, než ho plesknete po čumáku.

- jeho vrozeným pudem je hrabání, které jej neodnaučíte!!! A to především v oblíbeném květinovém záhoně, jahodách, případně čerstvě vysázené zelenině.

- Husky není v žádném případě hlídací pes a nezvaného návštěvníka přivítá jako kteroukoliv milou návštěvu. Před návštěvou se rád vytahuje a všechny povely provádí tak dokonale, že se až nestačíte divit. I ty, které si myslíte, že už dávno zapomněl. Nenechte se mýlit, husky si pamatuje úplně všechno a velice dlouho.

- k dětem je bezproblémový a bere je jako součást své smečky. Rovněž další domácí mazlíčky jako například kočky, bude brát po nějakém čase většinou jako kamarády. Nejraději má rád Vaši rodinu a co nejvíce psích kamarádů. Pozor, i po několikakilometrovém tažném výletu, dokáže většinu psích plemen uhnat tak, že si budete myslet, že psa, který si jen přišel pohrát s Vašim huskym, klepne pepka.

- pokud se rozhodnete pořídit svým dětem další domácí zvířátko, jako například morče, králíčka a podobně, bude ho v prvé řadě husky pokládat za hračku - spojenou s pamlskem a hrou. O „hračku“ bude s Vašimi dětmi soupeřit. Kdo vyhraje, je více než jasné a za toto vítězství bude husky od Vás očekávat pochvalu, nejlépe před celou „rodinnou smečkou“. Pokud tomuto budete chtít předejít, musíte huskyho nejdříve přesvědčit, že nové zvířátko je právoplatným členem smečky. S naší kočičí lady Betty to Coře trvalo skoro celý rok.

  

- Husky nadevše miluje sníh a celé zimní období. S klesající teplotou níže a níže pod bod mrazu se nadšení a aktivita huskyho zvětšuje s druhou mocninou. Je neúnavný, pořád by něco podnikal a vymýšlel. Pokud jste teplomilná rodina, tak si huskyho rozhodně nepořizujte, byli byste všichni nešťastní.

  

- ale jednu nevýhodu přece jen husky má: po zimě hodně a dlouho líná. Jeho chlupy jsou prostě všude. Také většina vybavení pro huskyho je poměrně drahá.

- vše by se dalo shrnout do jediné věty. Husky není pes, husky je prostě husky.